Jarka Fouček
*28.11.1920
+11.5.1945
Oběť revolučních bojů
Takový je nápis na pomníčku, o kterém bych vám dnes chtěla vyprávět.
Vlastně příběh Jarky Foučka, který je tam pohřben.
Tento příběh se začal odvíjet dne 5. května 1945, kdy v časných odpoledních hodinách byla v obci Míreč svolána schůze občanů, na které se dle výzvy českého rozhlasu měl ustanovit Místní národní výbor. Na této schůzi bylo mimo jiné rozhodnuto, že budou ustanoveny strážní hlídky, které by zajišťovaly ochranu obyvatel a majetku obce. Neboť v těch dnech se začaly objevovat v těsné blízkosti obce skupiny prchajících německých vojáků, kteří utíkali před Rudou armádou a snažili se dostat do amerického zajetí.
Podle kroniky obce Míreč byl dne 11.5.1945zákeřně zabit jeden z členů těchto hlídek – Jaroslav Fouček ve věku 24 let. Jaroslav byl synem šafáře na místním velkostatku. Onen inkriminovaný den odešel výše jmenovaný Jaroslav Fouček na obchůzku do blízkého lesa zvaného „V Lískách“. Do večera se nevrátil, tak jej druhý den šla hledat četa ozbrojených mužů. Jaroslav Fouček byl nalezen mrtev.
Tak je tento příběh zaznamenán v obecní kronice. Ale z vyprávění pamětníků se měl odehrát trochu jinak.
Dne 11.5.1945 bylo z prostoru lesa „v Lískách“ slyšet střelbu. Všem obyvatelům obce Míreč bylo jasné, že tam probíhají nějaké boje. A ony skutečně probíhaly. V tu dobu se tam totiž střetla skupina německých vojáků prchajících směrem na Lnáře do amerického zajetí se skupinou maďarských vojáků, kteří se snažili dostat co nejrychleji domů, než je zajme Rudá armáda.
Jarka Fouček se rozhodl, že se tam půjde podívat. Všichni se mu snažili tento šílený nápad vymluvit, ale nebylo to nic platné. Ještě dlouhý čas potom, co Jaroslav odešel se ozývala střelba, která nakonec v podvečer utichla. Jarka Fouček se nevrátil.
Druhý den jej skutečně šla hledat skupina ozbrojených mužů z obce. Nalezli Jaroslava v lese „v Lískách“ přivázaného ke stromu. Jeho tělo bylo rozstřílené, a i jinak zohavené. Jaroslav byl pohřben tam, kde nalezl svou smrt.
Při pátrání po příběhu pomníčku Jaroslava Foučka jsem zjistila, že rodina pocházela z Hoštic u Volyně. Krátce po válce v roce 1946 se odstěhovala do pohraničí. Jediný, kdo zůstal u Mírče je Jaroslav, který je němým svědkem, ale stal se i průvodcem. Jestli se ptáte, proč průvodcem, tak to se vám pokusím hned vysvětlit. Pokud by se nestal průvodcem, tak by mě nenapadla myšlenka pátrat po tom, proč uprostřed lesa stojí pomníček. Přitom už jako malé děti jsme k tomuto pomníčku chodily. Někdy „bobříka odvahy“, jindy s kytičkou lučního kvítí z nedaleké louky. Pomníček byl zároveň i orientačním bodem. Když jsme si jako děti v lese hrály, tak podle pomníčku jsme věděly, že jsme vedle domova. Jako dospělí jsme tam chodili se svými dětmi, teď tam chodíme se svými vnoučaty. A tak je to s pomníčkem Jarky Foučka.
Dnes, kdy píšu tyto řádky je 27.11.2024, takže zítra 28.11.2024 by bylo Jaroslavu Foučkovi 104 let.
A teď už jsem si jistá, že díky pomníčku „v Lískách“ bude Jarka Fouček i nadále „žít“ v našich myslích.
A ty milý čtenáři, pokus se zamyslet, zda někde v tvé blízkosti také není nějaký ten pomníček a co o něm vlastně víš?