Můj příběh

Toulám se časem a prostorem a pátrám a vyprávím příběhy lidí. Současných i minulých. A tak se chci podělit i o část toho svého. To, co mě na tuto cestu přivedlo.

Katka

Na hranici života

Jmenuji se Kateřina Kačírková a již více, než 56 let se toulám časem a prostorem. V roce 2021 jsem se tak nějak „nepohodla“ se svojí slinivkou a skončila jsem na delší čas v nemocnicích.

Prognóza nebyla zrovna potěšující, ale „paradoxně“ mi pomohla víra. Každou chvíli, kdy jsem byla schopná normálně myslet, tak jsem se modlila! Nechala jsem se pokřtít! A světe div se, mé modlitby a prosby byly vyslyšeny!

Takže jsem dostala „druhou“ šanci. Po půl roce jsem se vrátila z nemocnice domů. Chtěla jsem všem „nahoře“ poděkovat, ale kostely mi nestačily! Ba ani bohoslužby! 

Pouť do Santiaga de Compostela

Ve svém životě jsem potkala spoustu lidí. Někteří byli něčím zajímaví, nudní, někteří obyčejně zlí, ale jiní naproti tomu zase inspirativní, jako například Jaroslava Kuchařová, která mně od (dá se říci) prvopočátku neustále něčím inspiruje. Byla to právě Jarka Kuchařová, která mi vyprávěla o své pouti do Santiaga de Compostela. A já pochopila, že jedině tato pouť mi pomůže dostatečně poděkovat tam „nahoru“. Stalo se tak v srpnu 2022. Portugalská pobřežní trasa.

Předem všechny upozorňuji, že pouť do Santiaga de Compostela je velmi  návyková akce! Jednou vyrazíte a už nechcete skončit! Je to jiný svět! A vám se z něj nechce vracet domů! No a pokud se musíte vrátit domů, tak víte zcela jistě, že půjdete znova! A  máte v sobě pocit, že to, co jste při té pouti prožili, zažili, cítili a zjistili, tak chcete předat dál! Chcete to prostě obyčejně s někým sdílet!

Ale kdo neprožil, nepocítil a je bez jakékoliv víry, ten velmi obtížně pochopí tu sílu, touhu……

Já jsem období po návratu z nemocnice nazvala „Život po životě.“ Došla jsem k jasnému závěru, že chci žít jinak, než dosud. Že si chci začít plnit přání, věnovat se vnoučatům, dávným koníčkům, apod.

Ale to vše mohu pouze pod jednou podmínkou! Tou podmínkou je být zdravá. No a abych mohla být zdravá, tak vím zcela jistě, že nemůžu i nadále pracovat v sociálních službách na plný úvazek, ale musím svůj život od základů změnit. A tak jsem si zkrátila hodiny v zaměstnání a začala jsem se toulat tímto Časem a prostorem,  tvořit rodokmeny.

Čas na nikoho nečeká a nikdo nevíme, kolik nám ho ještě zbývá. Tudíž je třeba o změnách nejen přemýšlet, ale jak se říká: kopnout koně do slabin a vyrazit na cestu plnou křižovatek, ale i slepých ulic. Cestou za poznáním. Hlavně za poznáním sebe sama. A to, že někdy vjedeme do slepé uličky neznamená, že jsme se špatně rozhodli! Jen je potřeba se „kapku“ vrátit na křižovatku a vyrazit za poznáním jinou cestou. Ale co je na těch cestách hlavní, že třeba i slepá ulice je cesta, která něco přináší. A že vlastně celý náš život se skládá z různých cest a tím i různých poznání a zkušeností, které potom můžeme předávat těm, kteří o to budou stát.

Červen 2024