Bylo to jedno z těch rán, kdy slunce sice svítí, ale teploměr se tváří, že už nikdy nevystoupá nad nulu. Všechno bylo ideální pro to, abychom zůstaly doma. Někdo s hrnkem horkého rakytníkového čaje, někdo třeba s hrnkem kávy a společně sledovaly dokument o tučňácích, kteří také nikam zbytečně nechodí. Jenže omyl!! Vždycky se najde někdo, kdo má jiný názor!
„Pojedeme na chatu! Budeme na čerstvém vzduchu! Nakrmíme koťata! Uděláme si procházku!“
V hlavě mi vyskakovala tisícovka důvodů, proč to nejde. Zamrzlé cesty, hrozba vlků, nutnost dát si před každou vycházkou aspoň tři kafe, nebo rovnou pět, protože jedno nikdy nestačí! Nakonec jsem kapitulovala! Co bych pro koťata neudělala, že ano?
Cesta probíhala podle plánu. Koťata byla nakrmena, na procházce jsme omrzli jen lehce a já už se těšila zpět domů. Jenže to bych nesměla být já!
Těsně před odjezdem jsem potřebovala na WC a aby mi nepřekážel mobil v náprsní kapse bundy, tak jsme si jej z té náprsní kapsy vyndala a elegantně jej položila na zadní kapotu auta. Protože přece nemůže zůstávat v kapse, když si zapínám bundu! Usedly jsme do vozu, nastartujeme a trandíme směr domov.
Až po dvaceti dvou kilometrech, kdy už jsem se viděla s nohama v teple a s horkým čajem v ruce, jsem si uvědomila tu osudovou chybu.
„Mobil! Můj mobil!“ vyjekla jsem, jako kdyby mi právě ukradli duši a k tomu ještě snídani. Zastavila jsem u krajnice. V tu chvíli mi v hlavě běžela představa, jak se telefon momentálně nachází v podobě placky na silnici, nebo ho adoptovala liška a právě se učí googlit recepty na kuřata.
Rychlé otočení vozu, cesta zpět a potok nepublikovatelných slov, kterým by se i dlaždič začervenal.
Po příjezdu k chatě mobil nikde! Zoufalý hovor na vlastní číslo, v naději, že se ozve andělský hlas, ale místo toho se ozval pán s hlasem tak hlubokým, že bych mu ihned nabídla roli vypravěče v jakékoliv pohádce.
„Našel jsem telefon u krajnice. Asi ho přejelo několik aut, ale kupodivu funguje. Buď máte obrovské štěstí, nebo je to tajná technologie z vesmíru.“
Za dvacet minut jsem držela v ruce zázračně odolný mobil. Displej křivý, rohy obroušené, ale fungoval! Zbytek cesty probíhal v nepatrně uvolněnější atmosféře.
„No, tak ti pořídíme nový! Ale příště ho prosím neparkuj na zadní kapotu auta, jo?“
Doslov: Docela dobrý výlet do přírody ne? Nad dalším výletem musím kapku popřemýšlet, co by se mi mohlo hodit?